Katolické gymnázium Třebíč

„Hledejme cestu k sobě i k druhým“
Gympl roku 2016
Home StážeSociální stáže ve školním roce 2016/2017
Sociální stáže ve školním roce 2016/2017

Sociální stáže ve školním roce 2016/2017

22. 6. 2017

Studenti sexty a 2. A absolvovali ve školním roce 2016/2017 pilotní sociální stáže.

 

Měli možnost si vybrat z několika organizací zaměřující se na sociální činnost, jak s klienty dříve narozenými, tak i na počátku, klienty hendikepovanými i zdravými.

 

Našimi spolupracujícími organizacemi byli: Domov pro seniory Koutkova Třebíč,

                                                              Domov sv. Antonína v Moravský Budějovicích

                                                              Domov důchodců Myslibořice

                                                              CHB – Domov bez zámku

                                                              Charita Třebíč

                                                              MŠ Jabula v Moravských Budějovicích

 

Sociální stáže poskytly prostor studentům se zamyslet nad hodnotou služby konkrétnímu člověku, důležitost rodiny a osobních vztahů.

Na konci stáží dostali zpětnou vazbu od vedoucích organizací s osobním hodnocením a sami svoji činnost reflektovali na závěrečné konferenci. Několik úryvků z konference uvádím pro inspiraci.

Po kladné odezvě ze strany studentů i organizací budeme i nadále v tomto projektu pokračovat.

                                                                         Mgr. Eva Šplíchalová

                                                                         koordinátorka projektu


Zkušenosti studentů

  1. Po pravdě, jsem vůbec nevěděla, co od toho celého můžu čekat, protože jsem nikdy nebyla v tak úzkém kontaktu se starými, či postiženými lidmi
  2. Uvědomila jsem si, jak moc je potřeba prožívat a vážit si života
  3. Stojíme v pokoji a díváme se na člověka, který prožívá své poslední dny
  4. Z této praxe si odnáším hlavně jedno – a to vážit si toho, co v životě mám, rodiny, zdraví, přátel a nebrat to jako samozřejmost
  5. Další věc, co mi přinesla tahle praxe bylo lepší poznání mé spolužačky
  6. Tam jakoby se zastavil čas. Člověk neřešil normální starosti, prstě řešil, že si Mireček neumí obrátit pyžamo nebo, že má Mája sopel. Je to nápor na hlavu, ale celkově je to krásná práce
  7. Myslel jsem si, že to bude brnkačka, ale omyl. Klobouk dolů, od teď na učitele a učitelky MŠ pohlížím s respektem
  8. Ukázala nám staré dopisy a různé kartičky z plesů, např. z roku 1865, strávili jsme s ní 2 hodiny a musím říct, že její vyprávění mě víc než zaujalo
  9. Naučila jsem se naslouchat a zapojit se do vybraných programů, poznávali jsme byliny, tančili na májovém bále
  10. Zjistila jsem, jak je těžké být starým a nemohoucím člověkem a byla bych ráda, kdybych, až jednou budu stará, nějaké zařízení navštěvovala (Domovinka)
  11. Na jedné straně mi vadilo, že jsme byli tak málo vytíženi a na druhé jsem zas byl rád, že jsme neměli tolik práce jako třeba jindy
  12. První je osoba onkologicky nemocná a druhá má demenci
  13. Byli jsme na setkání s pozůstalými
  14. Rodina, se kterou jsem se setkala, byla opravdu obdivuhodná. Tolik lásky a péče
  15. Nikdy bych tuto práci nemohla dělat, ale jsem ráda, že jsem měla možnost do tohoto světa na jeden týden nahlédnout
  16. Četli jsme, chodili do zahrady a cvičili s klienty, nejvíce mě bavilo poslouchat jejich historky z mládí
  17. Nevýhodou stáže bylo to, že jsem se odpoledne vracela šíleně unavená
  18. Nejtěžší pro mě? Navázat komunikaci, neumím oslovovat lidi a začít s konverzací – ale byla to výzva. Zjistila jsem, že to tak těžké není
  19. Měl jsem strach, jestli to budu psychicky zvládat (handicapované lidi), naštěstí jsem měl sebou spolužáka a věděl jsem, kdyby bylo moc špatně, že se nějak podržíme
  20. Na konci týdne jsem byl opravdu psychicky vyčerpaný
  21. Obcházeli jsme pokoje a hráli různé skladby i panu řediteli jsme splnili přání a zahráli mu Ódu na radost
  22. Kvůli mé znalosti NJ, mě pečovatelka zavedla k jedné paní, pocházející ze Sudet, abych si s ní popovídal, bylo to pro mě velmi milým překvapením, mluvila plynule německy a dověděl jsem se spoustu zajímavých věcí z historie
  23. Nejvíce mě zaujala paní, která nemohla mluvit, ale slyšela. Bylo na ní vidět, jak moc si chce s námi povídat, ale nemohla. Tak k nám vždycky přijela a pohladila nás. To mi dávalo vždycky velkou radost do srdce
  24. Zjistila jsem, že uspávat 5 dětí najednou je rozhodně náročné
  25. Moc se mi líbí, že si malé děti zvykají na staré lidi už v tak brzkém věku
  26. Naučila jsem se větší zodpovědnosti za někoho jiného než jen sama za sebe
  27. To byl pro mě dost silný zážitek, protože to co zažila…a ještě nemá nikoho
  28. A jaké to je, žít sama bez rodiny
  29. Tato zkušenost mě posílila v empatii, vstřícnosti a v radosti z každé maličkosti
  30. Určitě bych změnila délku praxe
  31. Více jsem poznala některé spolužáky, se kterými jsem tuto možnost neměla
  32. Začala jsem si vážit každodenních maličkostí, které jsem ještě do nedávna brala jako samozřejmost
  33. Poznala jsem nejen nové tváře, ale i smysl těchto zařízení
  34. Moc nemluvila, ale pořád se usmívala
  35. Asi se sem už nevrátím, neplánuji se v životě dát tímto směrem, ale rozhodně to beru jako důležitou pozitivní zkušenost do života
  36. Byl jsem mírně zklamán, že bufet měl otevřeno až od 14:15
  37. Moje představy o daném týdnu byly poněkud horší než realita
  38. Připadala jsem si, jako bych byla doma a povídala jsem si s přáteli
  39. Ale před tím bych ráda trávila více času se svými prarodiči
  40. Klienti zpívali s námi, až se mi vhrnuly slzy do očí, bylo to dojemné
  41. Mám hrozné nutkání, když vidím starého člověka prohodit s ním alespoň pár slov a když nemám odvahu, tak se na něj alespoň usmívám
  42. Byla to opravdu skvělá zkušenost a tohle bude nejspíš směr, kterým mám jít
  43. Po doporučení, že v Budějovicích se dobře vaří, jsem si vybrala ty – mimochodem…rum v povidlí…nejlepší využití alkoholu na světě!
  44. Bravurně jsem se naučila řídit vozík, ale naprosto upřímně: úzké dveře a pantofle se mi staly opravdovým nepřítelem
  45. Plno silných příběhů o tom, proč se vlastně v domově nachází, od toho, že se prostě rozhodli rodině nepřekážet, nebo že je rodina prostě a jen nechce…
  46. A jestli mi praxe něco přinesla? My gympláci vylezeme ze školy a vlastně nebudeme umět nic. Je moc fajn, že budeme umět vypočítat logaritmy snad i pozpátku, ale o tom, jak to vlastně venku v té džungli, které se říká život, nevíme zhola nic.